První trenér, sponzor a nejhlučnější fanda: Proč bez tátů hokej prostě neexistuje

Blíží se Den otců a my v Baueru máme jasno. Zapomeňte na kravaty, parfémy nebo ponožky s nápisem „Nejlepší tatínek“. Jestli si někdo zaslouží pořádný potlesk vestoje, pořádně vychlazené pivo a metál za vytrvalost, jsou to hokejoví tátové. Bez nich by totiž polovina z nás v životě neobula brusle.

Být hokejovým tátou není diagnóza, to je životní styl. Zatímco normální lidi v neděli v pět ráno ještě spokojeně spí a otáčejí se na druhý bok, hokejový táta už startuje polozmrzlé auto, do kufru rve smradlavou výstroj a v termosce má kafe černé jako noc, aby vůbec udržel oči otevřené.

Proč jsou ti naši staří fotři pro každého hokejistu a hokejistku tak sakra důležití?

1. Banka, která nikdy nezavírá

Řekněme si to na rovinu: hokej je finančně náročný. Když ve školce oznámíš, že chceš střílet góly, tátova peněženka tiše zapláče. Nové brusle, hokejky, které se lámou zrovna v tu nejmíň vhodnou chvíli, příspěvky klubu, letní kempy... Hokejový táta je nejlepší finanční manažer na světě. Dokáže doma obhájit rozpočet na novou výstroj, i kdyby kvůli tomu rodina neměla jet v létě k moři.

2. Šofér, kustod a mechanik v jednom

Kdo ti poprvé vázal brusle? Kdo ti omotával hokejku páskou tak precizně, jako by šlo o chirurgický zákrok? Kdo strávil mládí v autě na dálnici D1, když se jelo na venkovní zápas, v zimě mrzl na tribunách stadionů, kde bylo chladněji než v mrazáku a za kafe v automatu nechal průměrný měsíční plat? Odpověď je jasná. Tátové jsou ti neúnavní dříči v pozadí, bez kterých by se ten hokejový kolotoč prostě zastavil.

3. Expert z tribuny

Každý z nás to zažil. Stojíš na buly, na střídačce řve trenér, ale ty přes ten všechen hluk v hale stejně slyšíš jeden konkrétní hlas z tribuny: hokejoví tátové s námi prožívají každé střídání. Mají sice občas tendenci vidět fauly tam, kde nejsou, a rozhodčího by nejradši poslali pískat fotbal na vesnici, ale ta vášeň je nakažlivá. Jsou to naši nejvěrnější fanoušci, i když zrovna nehrajeme jako Jágr v nejlepších letech.

4. Ten, kdo tě zvedne, když to stojí za prd

Hokej tě naučí vyhrávat, ale taky tě naučí dostávat rány. Zpackaný zápas, kdy ti uteče puk mezi betony, zlomená hokejka před koncem v rozhodujícím blafáku nebo zranění. Cesta domů v autě po prohraném zápase bývá dlouhá a tichá. Ale táta ví, kdy ti má vynadat, že ses flákal, a kdy tě naopak poplácat po rameni, koupit ti na benzínce colu a říct: „Příště je smáznete, kašli na to.“

Takže, tátové...

Díky za každou ranní šichtu na zimáku. Díky za to, že jste snášeli ten neskutečný zápach ze sušící se výstroje v předsíni. Díky za každou radu, i ty, které jsme v pubertě nechtěli poslouchat.

Letos na Den otců žádné formality. Kupte tátovi stylový Bauer kousek do šatníku, vezměte ho na pivo nebo mu prostě jen napište: „Díky, že jsi mě k tomu hokeji přivedl.“ Protože bez něj by z vás dost možná byli jenom fotbalisti... a to nikdo nechce. 😉